Domov má být místem klidu, jenže často spíš není. Takže jak odhlučnit byt? Existuje řešení na odhlučnění podlahy, stropu nebo dveří? Existuje! Ukážeme vám, že odhlučnění místnosti není složité.
Ticho je dnes nedostatkovým zbožím. Hluk nás obklopuje všude a proniká i domů – z ulice, od sousedů nebo z pokoje, kde dcera cvičí na klavír.

Nemusíte mít zrovna bezohledné sousedy, jejichž televize je slyšet přes tři patra. I běžný rodinný provoz může být hlučný. Zvuk se totiž šíří podle toho, z jakého materiálu a jakou technologií je váš dům postaven. V moderních domech je na hlukovou izolaci pamatováno, ale v panelácích nebo ve starších cihlových domech většinou ne.

Pokud se stavební stránka vašeho bytu či domu nedá změnit, tj. nemůžete zesílit stěny nebo vyměnit okna, přicházejí na řadu různé varianty zvukové izolace. Ale zapomeňte na plata od vajíček. Velmi levná varianta bez valného účinku. Když se potřebujete zbavit hluku zvenčí, pomůže jen speciální izolace.

Můžete si samozřejmě poradit sami, ale doporučujeme alespoň konzultaci s odborníky. Jen tak zjistíte, jak velký problém opravdu máte. Nejlepší je odbornou firmu přímo pozvat, aby provedla speciální měření, které odhalí hladiny hluku a doporučí optimální způsob odhlučnění místnosti podle vašich finančních možností.

Každý hluk je totiž jiný. Proti dupání v bytě nad vámi budete potřebovat jiný typ izolace než pro situaci, kdy vás otravuje pes štěkající v bytě vedle. Nechte si poradit a budete mít jistotu, že sami nezvolíte příliš „slabou“ izolaci.

Odhlučnění bytu v kostce

Má-li zvuková izolace správně fungovat a zachycovat zvukové vibrace, musí mít použitý materiál vysokou hustotu. Čím vyšší, tím lepší vlastnosti.

Pokud si můžete dovolit přijít v interiéru o pár centimetrů, zvolte předstěnu nebo stropní podhled z akustického sádrokartonu, který se speciálně kotví tak, aby konstrukce nepřenášela zvuky a vibrace. Modrý akustický sádrokarton je dvakrát hustší než běžný, což mu dává lepší zvukově izolační vlastnosti. Kvalitní desku (1,2 × 2,4 m) pořídíte zhruba od 500 korun. Mezera mezi zdivem a sádrokartonem může zůstat volná nebo se vyplní minerální vatou (podle tloušťky od 100 Kč za m2). Ale dejte pozor, aby bylo dobře utěsněné i napojení na stávající boční stěny, okolí zásuvek apod.

Pro novostavby, které zatím neslouží k obývání, je ideální stříkaná izolační pěna (zhruba od 400 Kč za m2), s níž se dobře pracuje ve velké ploše. Dostane se do všech spár mezi zdivem či konstrukcí krovu a sádrokartonovou pohledovou stěnou.

Nejvíce variabilním materiálem jsou lisované akustické desky z polyuretanové drtě. Prodávají se od 350 korun za m2 a jejich výhodou je jednoduchá a čistá instalace. Snadno se přilepí i na panel a skvěle se tvarují, takže s nimi dokonale pokryjete stěnu se všemi výstupky a zásuvkami. Desky se překryjí sádrokartonem nebo OSB deskami. Jsou vhodné na stěny, strop, ale i na podlahy. Jsou totiž velmi pevné a zároveň pružné, takže se tíhou kroků nedeformují. Kromě toho také fungují jako tepelná izolace. A máte-li víc prostoru a hodně hluku, zvolte na stěny variantu s roštem, k němuž desky přímo nepřiléhají. Vzniklá vzduchová mezera funguje jako další izolační vrstva.

Jestliže nemáte speciální požadavky, u většiny materiálů se vejdete do řádu několika stokorun za metr čtvereční. Jejich odborná montáž se ale pohybuje už v tisícikorunách za m2. Nicméně na tom byste šetřit neměli. Při odborné montáži dostanete záruku, že vše je provedeno tak, jak má k zachování nejlepších izolačních vlastností materiálu.

Při „levnější“ montáži, kterou provedete sami s kamarádem, se snadno můžete dopustit drobných chyb, které pak zásadně ovlivní fyzikální vlastnosti izolace, a ta nemusí vůbec fungovat.

U všech materiálů si nezapomeňte ověřit certifikáty o jejich vlastnostech a zdravotní nezávadnosti.

Vezměte to od podlahy po strop

Hluk od horních sousedů nás trápí nejčastěji. Většinou za to může nedostatečná zvuková izolace konstrukcí podlah, které zvuk a vibrace přenášejí do stěn. Zvlášť hlučné jsou plovoucí podlahy položené bez dostatečné kročejové izolace.

V ideálním případě se domluvte se sousedem, že si nechá kročejovou izolaci položit. Aby izolace dobře odbourávala dupot nebo chůzi, musí být použitý materiál elastický. Čím je jeho elasticita vyšší, tím lépe funguje. Kročejová izolace v podobě lisovaných pěnových desek se v novějších stavbách (panelácích) dá položit snadno. Problém to není ani ve starších domech, kde je pod svrchní vrstvou podlahy většinou štěrk nebo něco podobného. V takovém případě se podlaha rozebere, podklad se vyrovná sypkým materiálem (např. mineralizovanou dřevní štěpkou), na nějž se položí speciální fólie, pak zvukově izolační desky a nakonec parkety nebo jiný typ podlahové krytiny.

Když soused nechce spolupracovat, nezbývá než zvukově izolovat strop sádrokartonovým podhledem s mezerou s výplní z minerální vaty nebo lisovaných akustických desek. Je to trochu méně účinné, ale funguje to. Jste-li naopak vy původcem hluku, izolace stropu je směrem do horních bytů velmi účinná. Zkrátka klíčové je, odkud se hluk do stropu/podlahy dostává a následně přenáší do zdí, které zvuk vedou. Pokud ze strany podlahy, účinnější bude izolace podlahy, pokud ze strany stropu, nejvíc bude fungovat odhlučnění stropu.

Nezapomeňte odhlučnit stěny

Právě stěny přenášejí až 20 procent hluku (podle typu konstrukce). Pokud řešíte opravdu velký hluk, vyplatí se tedy investovat i do izolace stěn. Máte-li prostor, můžete zvolit tradiční variantu – předstěnu z akustického sádrokartonu se vzduchovou mezerou nebo minerální pěnou. Když je vám ale každý centimetr drahý, řešením může být lisovaná akustická pěna, která nezabere tolik prostoru.

Na co byste neměli zapomenout

Speciální pozornost, pokud jde o odhlučnění rodinného domu, si zaslouží technická místnost a kotelna, kde se provádějí hlučnější práce nebo fungují hlučné stroje. Nejde o obytnou místnost, takže můžete použít pohledové tlumicí pěnové panely, které znáte třeba z nahrávacích studií a které pořídíte už od 300 za m2.

Sdílet článek